Turecká Kapadokie – geologický fenomén a lidé

Kappadokie je území v centrální části Turecka (Anatolie). Je velmi zajímavé nejen svojí geologickou historií, ale i historií a formou lidského osídlení. V období neogenu (v miocenu) vzniklo díky sopečné činnosti dvou nejvyšších stratovulkánů v Anatolii (Erciyes Daği a Hasan Daği) ohromné množství sopečných usazenin, které spolu s neogenními jezerními sedimenty vytvořily souvrství o mocnosti 100–150 m.

 

Toto souvrství tvoří různě tvrdé horniny – lahar (bahenní proud sopečných tufů), sopečný popel, tuf, ignimbrit, čedič, tufit, jílovec, pískovec a další. Ohromná plošina, která takto vznikla, byla ve svrchním neogenu (v pliocenu) erodována hlavně činností řek a jezer, které v té době byly dominantním fenoménem krajiny. Následně se během kvartéru na formování území podepisuje zejména činnost dešťové vody a větru. V oblasti Kappadokie tak vzniklo díky různé tvrdosti hornin mnoho zajímavých pohádkových útvarů ve tvaru komínů, hub, kuželů a pod. Příznivých vlastností horniny využili od nejstarších dob osídlení i obyvatelé, kteří si ve skalách vytesali nejen obydlí, ale i kláštery a kostely a pro své bezpečí vyhloubili celá podzemní města. V Kappadokii takto zůstaly zachovány především doklady Byzantské říše.