Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

Matice česká – Historie

 

Matice česká vznikla roku 1831 z iniciativy historika Františka Palackého a skupiny vlastenců, kteří usilovali o povznesení českého jazyka a literatury a o lepší podmínky pro vydávání česky psaných knih.

Oporu našli v Národním muzeu v Praze, založeném roku 1818, kde byl ustaven Sbor čili Spolek pro vědecké vzdělávání řeči a literatury české. Při tomto Sboru vznikl peněžní fond s názvem Matice česká, který měl sloužit k vydávání hodnotné česky psané literatury. Počátečním vkladem 1000 zlatých přispěl Matici české Rudolf Kinský. Její první Provolání v roce 1831 podepsali vedle knížete Kinského Josef Jungmann, František Palacký a Jan Svatopluk Presl. Fond se skládal z dobrovolných příspěvků a dárci zakladatelského příspěvku dostávali knihy vydané Maticí zdarma. Založení Matice české se setkalo v české společnosti s velkým ohlasem, podpora její činnosti byla vnímána jako projev vlastenectví. Samo slovo Matice je srbochorvatského původu a znamená v překladu včelí královna. Symbolicky tím bylo myšleno, že tak jako včely přinášejí pilně do úlu potravu, aby včelí královna prospívala, budou upřímní vlastenci přinášet peníze na podporu národní literatury a jazyka, aby národ nezanikl a zdárně se rozvíjel.

Matice česká převzala roku 1832 vydávání muzejního časopisu, který s názvem Časopis Národního muzea vychází jako nejstarší kontinuálně existující český odborný časopis dodnes. Mezi nejvýznamnější publikace z jejích počátků patří pětidílný Slovník česko-německý Josefa Jungmanna (1835–1839), Slovanské starožitnosti Pavla Josefa Šafaříka (1836–1837), později druhé vydání Jungmannovy Slovesnosti (1845) či Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě (1848–1866). Matice česká vydávala několik edičních řad s památkami staré česky psané literatury, klasické světové literatury a s českými vědeckými publikacemi. Významné byly řady Novočeská bibliotéka (1841–1937, 52 sv.), Staročeská bibliotéka (1841–1880, 5 sv.) či prakticky zaměřená Malá encyklopedie nauk (1842–1853, 11 sv.). Tyto publikace měly význam jak pro rozvoj jednotlivých vědních oborů, tak pro obecný rozvoj kultury českého jazyka. Pozornost ovšem zaslouží také prostřednická činnost Matice české a jejích propagátorů mezi pražským centrem a českými regiony vůbec a také další podobné podniky, které příklad Matice české povzbudil. V šedesátých letech 19. století Matice česká s úspěchem uskutečnila velký projekt vydávání překladů Shakespearových dramat, jichž vyšlo celkem 37 (1856–1872). Matice česká se zabývala i osvětovou činností, zasazovala se o lepší postavení českého jazyka na školách a spolupracovala s maticemi a vědeckými společnostmi v středo- a jihovýchodní Evropě. Během 19. století se z Matice české stalo zásadní českojazyčné nakladatelství, které se výrazně zasloužilo o produkci a rozšíření odborné česky psané literatury. Za sto let svého trvání vydala Matice česká 194 titulů z mnoha vědních oborů i z beletrie.

S rozvojem českojazyčného knižního trhu a dalších podniků se od druhé poloviny 19. století jedinečnost Matice česká vytrácela, a přestože nadále vydávala například muzejní časopis, její význam přirozeně klesal. Ve 20. století ji postihla jak léta nacistické okupace, tak následná léta komunistické vlády. V roce 1949 bylo Matici české odňato nakladatelské právo, a hrozila jí dokonce likvidace. V šedesátých letech 20. století došlo k dočasnému rozvoji její činnosti díky členství předních soudobých intelektuálů. V dobách „normalizace“ se zachránila především díky začlenění do Společnosti přátel Národního muzea, kde ve spolupráci s Knihovnou Národního muzea pořádala přednášky s literárněvědnou a knihovnickou tematikou. Když byla v roce 1990 obnovena Společnost Národního muzea, stala se Matice česká její sekcí. V současné době pokračuje v tradicích své vědecké a osvětové práce zejména na poli kulturní a literární historie. Je obrácena k nejširším historickým a kulturním tradicím českých zemí, pořádá pravidelné přednáškové cykly a další kulturní pořady. Finančně se podílí na vydávání sborníku Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum, do kterého jsou každoročně zařazovány tematicky zaměřené Matiční listy. Od roku 2006 Matice česká realizuje projekt nazvaný Čeští spisovatelé v regionech ČR. Spočívá v koncipování a instalování informačních panelů, které mají populární formou připomínat místa, kde se narodili, působili, nebo nalezli místo posledního odpočinku významní představitelé české literatury.
Matice česká se rovněž snaží navazovat na tradici své původní vydavatelské činnosti. Vydala například knihy: Magdaléna Pokorná: Josef Němec. Neobyčejný muž neobyčejné ženy, 2009; Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české kultuře, 2011; Lubomír Sršeň: Nevšední příběhy portrétů, 2011. Nejužší vztahy má Matice tradičně s Knihovnou Národního muzea, jejíž aktivity pomáhá osvětlovat a popularizovat. Spolupracuje s institucemi jak kulturními (Matice slezská v Opavě, Matice moravská v Brně), tak vědecko-pedagogickými (Univerzita Karlova, Akademie věd), a svým působením tak přispívá ke zkvalitnění kulturní úrovně společnosti.
V roce 2013 byla připravena putovní výstava k historii a současnosti Matice české, jejíž slavnostní představení proběhlo v červnu v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, a po řadě svých instalací je k dispozici dalším zájemcům.

Výstavní panely v pdf formátu naleznete zde:

Panely k výstavě v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky

Panel k projektu Čeští spisovatelé v regionech ČR

 

   František Palacký (1798–1876), zakladatel Matice české   Znak Matice české      Rudolf kníže Kinský (1802–1836), první kurátor (předseda) Matice české
   František Palacký                                                        Rudolf kníže Kinský